IV. Sraz Motokonference aneb SS 2001

ZPĚT

Kdy: 1.-3.6.2001

Kde: Kemp pod Templštýnem

Kdo: Greens a tlupa konfery MKF

Dlouho avizovaný třetí sraz se tentokráte vracel do lůna, odkud celá myšlenka vzešla, tedy zpět na jižní Moravu k Brnu. Po srazu v Lesné, který jsem o pár týdnů prošvihl, po srazu LP 2000 v Litohlavech (kde vznikl mýtus REDS) a po srazu ve Stropnici jsme se tentokráte měli všichni zase oficiálně potkat na srazu v kempu pod Templštýnem pod laskavými křídly samotného Guru a jeho smetánky. Dlužno podotknout, že standardní očekávání bylo vyšperkováno přísným nařízením ve stylu EYES ONLY neboli přísně tajné – alespoň co soutěží se týče, neboť jistá přátelská řevnivost mezi našimi týmu REDS, GREENS a BLUES tu přeci jenom vznikla. Dlouho jsem nemohl pochopit, proč takové ciráty s nějakou soutěží, když beztak zase vyhrajeme …. Až jsem to nakonec pochopil. A to prohlédnutí bylo trpké :-) .

Ale nepředbíhejme. Po různu organizované odjezdy více či méně početných skupin ze všech končin naší matičky země se dotkly pochopitelně i Prahy, a tak z bašty REDS k Brnu směřovaly dvě početnější skupinky – dopolední vedená Jirkou BMW a zorganizovaná Bubrákem a poobědvová vedená Peugeotem na palubě s V.I.P. hostem Milly a jejím „šoférem“ Berim Ninjou (jenž později měl usedavě plakat obklopen fraucimorem na stadionu Masarykova okruhu že nestihl opravit tu píchlou gumu). Cesta byla v zásadě nudná, protože prostě a jednoduše vedla po dálnici z Průhonic až k Brnu. Jediné potěšení tedy měla právě jen posádka auta, neboť obklopena třemi mašinami vpředu a třemi za sebou si doslova připadala jako vládní delegace. Tím spíš, když nemusela čekat fronty aut tvořící se před zúženími a najížděla do připravených prostor až těsně před uzávěrou. Cesta plynula nicméně v pohodě a za střídavého slunečního svitu. A kdo že tedy jel? Brky s Lindou na BMW, Jirka VFR s Péťou, Radek CBR, Johny s Inazumou, Krtek s Ondrou na R1 a FlyBoy rovněž na R1 a pak tedy ještě já na B12.

Ačkoli jsme odjížděli z Průhonic cca ve čtvrt na dvě a nikde jsme nijak zvlášť neokouněli, na brněnský okruh jsme dorazili něco po čtvrté hodině. Jodík na bráně se sice na auto výhružně mračil, ale nakonec k jeho vpuštění nepoužil ani konzultaci s vysílačkou, kterou měl zavěšenou proklatě nízko na opasku :-) . Na seřadišti nás už širokým úsměvem s nepostradatelnou cigaretou v koutku úst vítal Michal XRV a v těch černých brejlích fakt vypadal skoro jako hlavni hrdina z Asfaltové hlídky. Jak čas šel, začali se sjíždět další lidé a probíhala registrace okruhu chtivých pilotů dvoukolových strojů za neustálého burácení Helmutů, kteří měli okruh pronajatý až do 18 hodiny. Ale od šesté až do osmi měl patřit jen a jen nám.

Závodní pole MKF bylo dobrovolně rozděleno na A a B skupinu, neboli na rychlou a pomalou, i když tyto přívlastky berte s rezervou. Sám za sebe jsem měl z okruhu docela strach – jednak jsem tu byl poprvé a nevěděl jsem co očekávat a pak jsem se bál, promiňte mi to, Vás :-) . Musím říct, že mne ani nijak výrazně neuklidnil Alexův předstartovní briefing, kdy řekl: „Nestarejte se o to, co se děje za vámi, když tam někdo bude a bude vás chtít předjet, tak on si s tím nějak poradí. Je to jeho problém.“ Asi mám bujnou fantazii, ale před očima mi okamžitě proběhlo několik katastrofických scénářů řešení cizích problémů, díky nimž jsem čuměl do zrcátek před každou zatáčkou abych byl v obraze, kdo že bude muset ten svůj problém vyřešit :-) . Mohu vám říci, že kdo zrcátka nepoužíval, bo uposlech rad, o mnohé přišel, třeba o to, když vám ze zrcátek doslova vytéká rozkomíhané obří BMW s ještě obřím Brkounem, kterému drží oči v jamkách jen plexi helmy :-) :-) . To se pak zatraceně rychle klidíte z jeho dráhy. A jak že tedy probíhala jízda na okruhu? Že mě předjel Jirka VFR s Alexem, budiž, že mne pokořil česílko Vaty :-) nebo nějací další plasťáci – dejme tomu, ale když mě předjel i sám Guru, tak sem se musel sám nad sebou docela vážně zamyslet. Došel jsem k závěru: dobře, že sem nejel ve skupině B, bo kdyby mě předjel ještě Eda, tak bych si to šel rovnou hodit :-) . No zas tak hrozné to nebylo. Dostal sem Michala XRV, který se mnou chtěl stále laškovat až jsem mu ujel v kopci :-) . Dostal jsem i Metyla, kterýmu kurevsky dobře brzdí mašina a já měl vždy krapet problém ho na brzdách stíhat. Věřím, Metyle, že ses do zrcátek nedíval, bo jinak ti jistě muselo přibýt pěkných pár šedých vlasů. Nebo fousů. Občas to bylo o fous :-) . Hele, Metyle, klídek, já to píšu s nadsázkou :-) . Prostě okruh bezvadnej. Bezvadně jsem si zajezdil s Ivanem CBR celou druhou rozjížďku. Těšil jsem se že pozávodím s Johnym a Doufym, ale asi to měli nějaké blbě poštělované :-) :-) . Na závěr k okruhu – díky moc klukům, kteří tuhle možnost připravili a zaplatili. Když to uděláte napřesrok zase, rád zase přijedu, ale bez padáků, protože už ta nakopávání a pak třesoucí ruce z vyrovnávání mašiny ze smyku nemusím :-) . Jo a Fernéty, tobě musím říct, že seš magor :-) .

Naštěstí na okruhu nikdo mašinu ani sebe neroztřískal, i když minimálně dva výjezdy do kačírku byly. A tak největší škody utrpěly boty, místy zbroušené až na ponožky. Takže ještě jednou – BOMBA!

Příjezd do kempu pohodový, kasír služba usměvavá a líbající :-) . To člověk pak zaplatí tak nějak radši. Vůbec celý areál bombový, utopený v lesích, na břehu řeky Jihlavy (myslím), ubytování v chatkách. Prostě idylka. To se už nedá říci o rozšvihané příjezdové cestě, která svou délkou přes tři kiláky dokázala kdekoho rozhodit, především pak Milly, která měla dost na krajíčku. Zase bychom mohli zapít nového motorkáře pěkně všichni pospolu :-) . Ale i bez toho se našlo na páteční večer dost důvodů proč pít, alespoň jsem z toho usuzoval podle počtu popelavých tváří v sobotu ráno.

Mé probuzení kolem sedmé hodiny glosovali několika poznámkami především nespavší Mion s Ivanhoem, který Edově cérence neustále kladl záludnou otázku, zda děda ještě pořád chrápe :-) . Ale děda vstával podle itineráře a tak i plánovaná vyjížďka byla nekompromisně odpálena směr Býčí jeskyně nebo skála nebo prostě tak nějak. Těch 70 kiláku bylo v klidu a pohodě a tak jediné následky byly zanechány na obyvatelích dědin, kterými kilometrový had projížděl. Něco takového už zřejmě nikdy neuvidí. Jeskyně taková obyčejná, co vám budu povídat, bláto, zima, tma a spousta lidí :-) . A ani žádnej stalagmit nešel uloupnout na památku. Ještě aspoň, že nás nechtěli tahat do těch sifonů :-) .

Cestou zpátky nám kolona nějak odjela, a tak jsem se s Van Hallenem, Milanem a HonzouG vraceli anonymní cestou, až jsme zastavili u, do nedávna anonymní, velké díry do země uprostřed rovných lánů kukuřice. Ano, to je ta slavná, dnes již, Polyho díra, ze které jej musel v pátek navečer překvapivě tahat traktor :-) . Po příjezdu do kempu odpočinek a číhání na jídlo zvané kotlík. Nakonec se objevilo – výborné nakládané plátky masa :-) Rčení, kdo zaváhá nežere, v tomto případě platilo doslova. A pak už přišly ke slovu do poslední chvíle utajované soutěže. Hned ta první nás nenechala na pochybách, že oslavný mýtus REDS musí padnout :-) .

Přetahování lanem do tzv. hvězdy, kdy všechny tři týmy najednou tahají proti sobě v rámci vymezených výsečí, byl nad naše síly. Resp. družstva Greens a Blues byli nad naše síly. Nápad dobrý s jednou chybkou. Stačilo, aby dvě družstva ukročila o 20 čísel z ideální osy blíže k sobě a už obě táhla proti třetímu družstvu. Kdo bylo to osamocené je všem jasné. No přeci všemi nenávidění Pražáci :-) :-) . Ale neprodali jsme se lacino! Dokonce jsme skvělou taktikou vyhráli druhé kolo. Jenomže jenom jedno ze tří, a to bylo málo. Tím spíše, že máme spíše silové, než šikovné, soutěžní typy :-) . Zvítězili Zelení. Druhá disciplína – vožení vody v kelímkách na mašině a pak pití kbelíka piva hadičkama – HNUS. Proč sem to jen dělal? Osm piv na čtyři lidi a ještě hadičky o průměru nějakejch 4 mm ???? Nejlépe to asi vystihl Brky slovy: „Vypil jsem dvě piva a vyblil čtyři.“ No, dva z GREENS to nestačili ani odnést za roh k plotu :-) . Opět REDS nezvítězili a opět byli druzí, to když si vítězství nenechali vzít Modří, kteří zaznamenali historicky vůbec první, byť dílčí, vítězství. Třetí disciplína – házení vajíčkama na vzdálenost, jejich chycení a nerozbití bylo naším posledním fiaskem. Tuhle disciplínu jsme jasně projeli sami, nebylo třeba diskutabilních rozhodnutí JURY. Takže nakonec vyhráli GREENS, kteří si za uspořádání tak pěkného srazu vítězství zasloužili :-) . Druzí BLUES a REDS poslední. Ale počkejte ! Jak bájný Fénix povstaneme z popela na dalším klání MKF :-) .

A pak už jen spousta chlastu, povídání, kytary, prasátka na rožni, úsměvů i opileckého blábolení. Prostě krásná romantická klasika MKF. Ještě jsem zapomněl na Leošovo testování bezpečnostních řetězů a Metylovu ukázku jeho nového alarmu, díky kterému málem na sraz ani nedojel, bo mu ta mrcha zablokovala celou mašinu :-) :-) .

No a v neděli balení a tradá domů. Co říci závěrem? Tohle není oficiální výpověď o srazu, berte to jen jako vyznání se. Sraz byl bezvadnej a pohodovej a fantastickej. Moc děkuji jménem svým i Milly za všechnu péči (a lásku sem chtěl napsat, ale aby si to někdo blbě nevyložil :-) ), které se nám dostalo, za nepodceněnou a poctivou přípravu organizátorům a skláním se před jejich entusiasmem pro uspořádání takovéhle velkolepé akce. Takže kluci a holky (!) díky moc ještě jednou. A taky díky všem účastníkům za pohodu, která panovala. A díky Bubrákovi, že mě nesejmul když jezdil sedíce na řídítkách na své Maruš mezi motorkama na seřadišti na okruhu, a díky vubec všem. Jo a Angela omluvte, třeba se k nám někdy vrátí. Třeba až si tohle přečte, bo já nemám dost času a trpělivosti to rozpitvávat tak jako to dělá on.

S úctou ke všem Váš

Tesyk