ALPY 2000
Tady je ”vrcholová” skupinka. V našich podmínkách však nedobývala vrchol, ale naopak spodek. Odvážní borci, znuděni všedními pohledy z vyhlídkové terasy ( je vidět v té šílené výšce nad nimi) sestoupili po nekonečných schodech do údolí k ledovci, když si předtím pečlivě zjistili, že během jejich akce nepřestane lanovka jezdit. Ta pro ně ovšem měla přichystáno takřka smrtelné překvapení, protože její spodní stanice nevede až k ledovci. Končí přibližně v polovině svahu, kam v šedesátých letech, kdy byla stavěna, ledovec dosahoval. Za Ivošovými zády je to poměrně dobře vidět. Na jedné straně lanovka je, na druhé straně ovšem nepokračuje. Eda (zcela vlevo, ten usměvavý fešák) zatím vypadá šťastně, ještě si tohoto faktu nevšiml.
Stále ještě veselý Eda v objetí s Prérií. Na Prerii ovšem čekají schody až nahoru a na Edu do půlky. To je vzhledem k faktu, že v kempu i na záchod jezdí na Golďasovi, poměrně závažný fakt.
Jindřich trénuje nohy na svůj výstup. Také se vesele usmívá, skotačí nad ledovcovým potůčkem….nahoru dorazil jako troska, pokrytá částečně jinovatkou a částečně spálená od horského slunce, protože během cesty strhával z nelidsky namáhaného těla jednotlivé části oděvu. Zbytek výpravy ho ovšem zpoza zábradlí nadšeně povzbuzoval (tedy až ke konci, kdy byl Jindřich již k rozeznání) a když konečně dorazil, od srdce se mu vysmál.
Semik visící jako netopýr uvnitř stoupající lanovky. Někde tam v pozadí, za okny ve svahu, bojuje zatím Jindřich o holou existenci a někde uvnitř lanovky, pravděpodobně na podlaze, reviduje Eda své unáhlené rozhodnutí. Když ho totiž lanovka na vrcholu vyplivla, mohli se směle s Jindřichem podat ruce. Kdyby k tomu měli ovšem sílu. Eda proklel škodolibé Rakušáky, protože nedali na začátek schodiště varování, že půlka schodiště se musí vyšlapat v každém případě a odvrávoral ke svému GW, aby se odpočinul v jeho anatomickém křesle za zvuku tyrolské hudby, linoucí se z rádia.
Místo našeho dalšího odpočinku, Heiligenblut. V recepci nám nechtěli poskytnout množstevní slevu, až charisma a přímočará angličtina Velkého Guru způsobila, že jsme platili tu samou sumu, co v minulém kempu v Hallstattu. Návod na získání slevy je dětsky prostý, jako první zvolíte málo exponovaný kemp s relativně nízkými cenami. Když vám v recepci prozradí, kolik že to stojí, začnete předstírat srdeční záchvat, křižovat se na hrudi i na čele a nadávat ve všech jazycích, co znáte. Slevu pravděpodobně dostanete. V dalších kempech při vyslovení jejich představ o placení, máváte ve vzduchu účtenkou z minulého dne, event. dní a prohlašujete, že pouze na tuto sumu jste zvyklí a pouze tohle jste ochotni zaplatit. Někdy to má i určité výhody, například v tomto kempu nakonec majitel zhnuseně se slevou souhlasil, ale vykázal výpravu až na třetí terasu, kde nebyla ani noha a tudíž báječné soukromí.
Na horní terase ovšem nestál žádný přenosný kempový inventář, ten bylo nutno neprodleně zcizit v nižších patrech a odtransportovat na naši vyhlídku. Zde při této činnosti vlevo Jindřich, ještě stále dost použitý z těch schodů od ledovce, vpravo VanHalen opět v mistrovském prádle, dávající jasně najevo, že to sice byla fuška, ale co je to na něj. Za nimi si pohazuje Leoš s dvěma padesátikilovými lavicemi.
Úplně vyčerpaný Tesyk, zachycený během jedné z přestávek při výstavbě stanu. Je možné, že na jeho psychiku mají také vliv obavy z nadcházející noci. Minulou noc totiž jistil pouze půlkou Rohypnolu, což se ukázalo jako poddisponované a ke kvalitnímu odpočinku naprosto nedostačující. Svou úlohu v jeho zbědovaném stavu hrál jistě i fakt, že spali spolu s VanHalenem ve stanu velikosti malé peněženky, vhodném možná pro milence v prvním týdnu jejich sexuální fascinace, ne však pro dva stokilové chlapy s adekvátními fyziologickými projevy.
Zde větší část výpravy již po večeři a po požití určitého množství alkoholu, ve druhé fázi prohlížení digi fotek. První fáze byla sice pěkná (fotky z průběhu dne) druhá fáze však podstatně zajímavější, což je na tvářích všech zúčastněných jasně vidět. Vůdce Eda totiž otevřel do té doby utajované adresáře plné své domácí tvorby. Na přihlížející se vyvalilo nezměrné množství informací ze života tohoto velikána orientace a večer byl rázem plný dobré nálady a veselých výkřiků.
Nejen smíchem a jízdou je živ motorkář. Také trocha vážné kultury je třeba. Proto v pozdním večeru navštívila výprava představení významných alpských umělců.
Představení bylo přímo nabito dějem a výprava ho sledovala s neuvěřitelným zaujetím.
Jedině antivirový magnát se nezúčastnil a prostřednictvím mobilního telefonu řídil své obchody na newyorkské burze.
