Noc, ač ještě větrná, znamenala postupné tišení vichru, a tak jsem se vychrupal (taky samo díky spiritu...) bez jakýchkoliv rušivých vlivů. Ráno už je zase víceméně v lokálně-normálních podmínkách, tedy zataženo a svěží větřík. Občas něco skápne, ale pouze pár kapiček, což jako by nebylo.
Dnes, jak vidno z titulku, opouštíme definitivně západní pobřeží Skotska a zamíříme do (kromě okolí Glasgowa a Edinburghu) nejvíce osídlené partie Highlands i Lowlands. Tím je ústí řeky Ness a pobřeží zálivu Moray Firth. Míníme si najít kempík co nejblíže Iverness, protože po týdnu v pustinách se partě zachtělo něco lehce městského ruchu.
Nechceme se jen prostě přesouvat, ale i něco shlídnout navíc. Ale je v tom problém, neboť tam, kam chceme vyrazit, tedy na Wester Ross, už včera kroužili Bekři, Johnny zase nechce objíždět celý poloostrov, takže dneska to zase bude rozděleně. Bekři vyráží na ouplně odlišnou cestu, a večer zamíří za námi do SMSkou označené lokality.
Nejedeme dlouho, před definitivním opuštěním regionu nás očekává přes záliv se rýsující Eilean Donan Castle. Už z parkoviště a „Visitor’s Center“ je patrno, že zdejší hrad je něco jako pro naši zemi Karlštejn či třeba pro Čtvrtou říši Kehlstein. Prostě turistická atrakce número úno. Ale bejt tady a nebejt uvnitř, třeba bych si to na smrtelný posteli vyčítal, navíc, všichni ostatní se na něj těší jako na vánoce. Ok, let’s roll:-)) (viz: http://www.eileandonancastle.com/, http://www.eileandonancastle.co.uk/, http://www.rampantscotland.com/visit/blvisitdonan.htm).
Naštěstí, ani tady nejsou tůristi až tak mórgenfóglové, takže na první pootevření dveří tady zase není až tak moc davu, snad jen dva busy a něco aut... Zaplaťbůh, alespoň tak, jestli mi něco vadí jako vosina v rektu, tak jsou to davy tuctových dovolenkářů. Hmm, jde to se mnou down, čím jsem starší, tím jsem z profláknutých davovek zpruzenější.
Naštěstí, jakmile dav překoná vstupní kontrolu, už je líp, neb se rozptýlí. I naše skupina degraduje v prvočinitele, neb každý má jiné prohlídkové tempo a samo i zájmy. Mne osobně daleko nejvíce osloví ne reprezentativní prostory, ale s dobrou britskou muzejní tradicí ukazované a vybavené prostory „denního života“ jakými jsou kuchyně, prádelny, špajzy a podobné všednosti, z dnešního pohledu ovšem daleko zajímavější. Zajímavější tím, že ukazují, jak tenkráte obyčejní lidé žili své obyčejné životy. To mne zajímá a fascinuje, ne osudy monarchů, prelátů a podobných „VIPů“ (tedy popravdě, ne tolik...).
Hrad vlastní je vystavěn zcela v intencích lokálních, tedy nic rozsáhlého, daleko spíše skromnějšího a prostějšího, srovnáme-li jej s obdobně důležitými fortifikacemi a sídly evropskými. Jojo, nebylo moc poddaných by robotovali, a podmínky taky drsnější, panství taky moc zlaťáků nesypala, nepřálo to tady halt procovskému rozmachu. Ale, asi to bylo dobře a pro dobro věci výsledku:-)).