Středa, 21. 6. 2006
Asi dvakrát nebo třikrát v noci vylézám na kontrolu kolíků a zapíchnutí těch, které vítr vycukal z nasáklého trávníku. K nim jsem dodal jako výztuhu zbylé, takže sice s přestávkami, ale přeci jen jsem se alespoň trochu vyspal. Ale nic moc, prostě moje větrofóbie zase jednou makala na plný obrátky, takže když spánek, tak trhaný a jako na vodě. A to si stařík moc neodpočine, takhle…
Ráno je (mírně řečeno) ne až tak přívětivé. Občas sprchne, což by až tak nevadilo, ale vichr se stále činí a nezdá se, že by chtěl polevit. Takže opět vaříme v závětří, a konzumujeme pěkně oblečení na plno.
Takže, co s načatým dnem? Nakonec se ukáže, že poslední den ve Skotsku bude ve znamení totální dezintegrace spolčenstva. Prostě, každej si bude dělat co uzná za vhodné a co bude chtít. Půl na půl to bude na motorkách a bez nich. Jirka se vydá prohlídnout zbytek skotského hlavního města, samozřejmě na své milované Dukně. Druhými motorkáři budou Bekří, kteří si vyrazí, no vlastně, teď už si nepamatuju kam, ale jinam než Dukatista. Carpenteři nechají báwo na pokoji a vydají se na pěší tůru po pobřeží, s tím, že skončí v Crail a obhlédnou (případně obsadí) pub na večerní závěrečné rozloučení se Skotskem. No a já? Vítr stále lomcuje mým největším stanem, takže prozatím zůstanu, hlídat a dospat značně probdělou noc. Pakliže se vichr utiší, pořád se můžu vydat alespoň za jedním z cílů, které jsem si vytýčil včera.
Jak to tak vyzerá, asi se neodvážím opustit lágr, a popravdě, v tomhle povětří se mi skoro nikam nechce. Takže si udělám obídek (zásoby mám nadbytečné a je třeba ujíst), a po obědě se ještě na chvilku natáhnu s knížkou do spacáku, načež zase na hoďku - dvě zachrápnu!!! Jo, spánkový dluh je swinstwo.
Takže další čas k rozhodnutí nastane tak kolem třetí. To už přece jen vítr trochu, lehce, skoro neznatelně mírní svoje běsy. Na motorku je už pozdě, takže se jen tak lehce přioději a vydám se po čáře přílivu na opačnou stranu než je stezka do Crail, směrem k mysu Fife Ness. V klídku a pohodě se šourám, po neznatelné pěšině se vyškrábu na útesy, za nimiž se rozprostírá takřka ideálně plochá pláň, táhnoucí se až někam k St. Andrews. Kus dál stojí nějaké stavby, ve kterých mé cvičené očko vytuší snad letiště, mate mne ale množství auťáků kolem. Když se přiblížím, je jasno – bývalé letiště dnes slouží zřejmě jako závodiště či snad testovací dráha (viz: http://www.crailraceway.co.uk/activities.htm). Teď teprve si můžu nadávat, že jsem se na progulku vydal jen nalehko, foťáky jsem v nějakém hnutí mysli nechal ve stanu. Blbec, tohle označení mě teď a tady sluší. Ještě bych přidal několik druhových názvů ze zoologické říše.
Takže je po příbřežní straně obejdu kousek základny, jejíž historii jsem se posléze dozvěděl až zítra v místním muzeu – tedy přesněji, o muzeu a info o bázi mě večer v hospůdce informoval Johnny. Letiště vyrostlo za první světové války, svoji hvězdnou hodinu si prožilo za války druhé. Tehdy bylo poměrně význačnou základnou námořního letectva FAA, jednak výcvikovou, a i bojovou. Dokonce odsud startovaly bombardéry na jeden z náletů na německou bitevní loď Tirpitz, zakotvenou v jednom norském fjordu (viz: http://www.controltowers.co.uk/C/Crail.htm, http://www.crailmuseum.org.uk/rooms/airfield.html). Po válce se z něj stalo školící středisko a poté už nastalo chátrání až do dnešní doby, kdy základnu potkal společný osud mnoha britských válečných letišť – staly se z nich závodní okruhy místního či regionálního formátu. Alespoň to, jen můj názor…
Tak si alespoň vychutnám atmosféru a v duchu si představuju, jak to tady asi vypadlo, když se tu proháněly torpédonosné Swordfishe či Albacory. Obloukem se vrátím zpět na útesy a pak hezky stejnou cestou zpět. Docela jsem vyfoukanej, vítr je přeci jen pořád znát.
Přichází podvečer, a s ním se postupně do kempiště trousí i ti, kteří vyrazili na motorce. Obzvláště malebné to měl Jiřík, který na své cestě do Edinburgh samozřejmě použil přejezd přes Forth Bridge. Na zpáteční cestě jej ale už díky sílící vichřici na most nepustili, motorky a kamióny měly smůlu… Takže si ve vichru a sérii prudkých přeháněk dal kroužek kolem Firth of Forth, až k mostu přes řeku Firth za Grangemouth a pěkně po druhém břehu zpět.
Trasa: Crail pěšky
Ujeto:
Tank: nic, jen pár pint
