Čtvrtek, 15. 6. 2006
Dnešní den plánujeme vejlet, jenž lze krátce a význačně popsat výše uvedeným titulkem. Prostě a jednoduše, pojedeme kolečko, jehož středem bude nejznámější a největší skotské jezero, proslavené imaginární potvorou (viz:
http://www.nessie.co.uk/, http://lochnessguide.com/,
http://www.visitlochness.net/).
Jak již je už skoro tradiční, vítá nás prosluněné ráno. Naházíme na mašiny vše nezbytné na denní vejlet, v recepci zaplatíme ještě jednu noc navíc, a vyrážíme.
První část jedeme přesně ve svých předvčerejších stopách, a jako tehdy nás opět neomylně vede Dukatista, kterého zase poveluje jeho GPS:-)). Až když mineme místo naší otáčky za Scaniportem, tak pro nás tedy začne jízda neznámem.
Cesta podél východního pobřeží jezera vede bohužel skoro pořád hustým lesem, je velmi zřídka se otevře nerušený pohled na vodní hladinu a protější břeh. Dáme jednu zastávku, takřka naproti rozvalinám Urquhartu. V dopoledním oparu ale toho moc z fotek není, alespoň jsem si mohl v klidu ulevit:-) - stejně tak činí pejsek zde nocovavších Germánů we wohnwagenu:-).
I zbytek cesty podél pravého břehu Nessiiny louže se motá lesem (na Skotsko trochu moc forestu, nezdá se Vám?), jakmile se ale dostaneme na závěr údolního zlomu a navazující kopečky, lesů ihned prořídne a je zase na co koukat kolem.
Ve Foyers naše cesta po pravém břehu Nessiiny louže končí, silnice nás vede vlevo nahoru do olysalých kopečků. Pořád mírně stoupáme, až se dostaneme na dominantní hřeben, kde na chviličku zastavíme na rozhled, foto a tak. Je vyfoukáno a vyčasíno, rozhled koldokola skotskou pahorkatinou je vynikající.
Pár kilásků a před námi je Fort Augustus (viz: http://www.undiscoveredscotland.co.uk/fortaugustus/fortaugustus/index.html, http://www.yacht-magazine.cz/clanek.php?id=406), kde dáme přestávečku. Jednak je nutno natankovat, druhak se vydáme na prohlídku místní soustavy zdymadel kaledonského kanálu. Je to tu obdobné jako u Banavie, ale klidně si tohle dám ještě jednou. I zde je plný provoz, dolů putuje ošoupaný a ošlehaný rybářský kutr, na opačnou cestu čeká houf jachet u ústí zdymadel. Máme tak možnost vidět otáčivý most v akci. Jeho přesun z jedné do druhé polohy netrvá dlouho, takže zdržení řidičů není až tak velké. Dále mohu pozorovat i činnost obsluhy u externích ovládacích pultů jednotlivých zdymadel, což mně jako technika zaujímá převelice. Jak tak mohu usoudit, vše funguje na starou poctivou hydrauliku, žádný elektronický švindl:-))), moje krevní skupina... Strávíme tady skoro celou hodinku příjemným procházením po obou stranách vymydlených zdymadel, než se konečně hneme dále.
Hmm, je to tady opravdu turistický point No.1, už podle parkoviště a přístupu do zajímavě koncipovaného návštěvního centra (viz: http://www.undiscoveredscotland.co.uk/drumnadrochit/urquhart/, http://www.castles.org/Chatelaine/URQUHART.HTM, http://www.aboutscotland.com/ness/urquhart.html, http://www.phouka.com/travel/castles/urquhart/urquhart.html). To je částečně zahloubeno do svahu nad hradem, tak, aby jeho jedna stěna (prosklená) byla směrována k zřícenině. Takže se připravíme na delší pohyb po svejch, a odebéřeme se ku prohlídce.
Nejprve si procourneme vnitřní expozici, která seznamuje s historií hradu a blízkého okolí. Jako druhou část se nám nabízí právě startující videopořad. Když se nás pokladní ptá na naši řeč, že by nám to jako pustili v mateřštině, tak bohužel naši hatmatilku nemají v registru, ale říká nám, že tlumočnici budeme mít, neb slečna uvaděčka je prej „od nás“. Nakonec se ukáže, že slečna je z Ukrajiny:-(. Nu což, pro místní je vlastně rodačkou, co je za kanálem, jedno jest:-)). Naštěstí, i angličtině rozumíme, a tak se i prokousáme historií Urquhartu.
Třetí část nás konečně zavede na volnou prohlídku rozsáhlého hradu. Ten je z velké části v rozvalinách. Při ústupu královského vojska byly jeho sklepy naládovány tunami střelného prachu, a poslední voják zapálil doutnák. To vše proto, aby se povstalcům nedostal do rukou hrad, který by bylo posléze třeba pracně dobývat. Prakticky se zachovaly obvodové zdi, jinak občas něco ze vstupního traktu, věží a vnitřních budov. Převážně to jsou ale jen půdorysy.
Během rozhovoru si všimnu Johnnyho, kvapícího nalehko k našim mašinám. Prej všici sedí v samoobslužném bufítku a dopřávají si něco poledního dlabence. Jo, takže jsem tady půlhoďku seděl jako trubec, ani jsem nikomu (až Johnnymu..) nestál za upozornění… ok, co nadělám. Opět uzamknu motorku a vracíme se zpět do paty centra, kde je bufáč a sedí se venku před ním na terase. Anglickej čaj a něco malého k němu mi vrátí náladu někam k normálnímu levelu.
Další cesta od hradu nás vede kousek podél Loch Ness, s nímž se však už definitivně rozloučíme odbočkou do údolí Urquhart. Civilizace se rázem vytratí, dvacet kilometrů vede takřka neobydleným krajem, kde známkou civilizace jsou jen občasné odbočky k ukrytým farmám. Stavíme až na kraji městečka Cannich, kde se radíme, co a jak dál vzhledem k času, který rozhodně nestojí. Nakonec padne rozhodnutí vrátit se kousek zpět, kde byla některými členy spolčenstva zaregistrována odbočka k jakýmsi prehistorickým butrům (Corrimony Cairn), tak milovaným naším Jiříkem (viz: http://www.stonesofwonder.com/corrimon.htm, http://easyweb.easynet.co.uk/aburnham/scot/corri.htm).
Odbočka a pár kilometrů navíc nás opravdu přivede až k oplocenému prehistorickému monumentu. Je jím v tomto kraji dosti rozšířená kamenná hrobka s pohřební komorou a vchodem, to celé obkrouženo kruhem minimenhirů. Takže si to jdeme v poklidném odpoledni prohlédnout. Já už tohle tak trochu znám z Bretagne, ale i tady je to dobrý a stojící za kratší návštěvu. Samo, nejvíce a nejšťastněji kolem krouží Jirka, dokonce se s Ladou vydají po kolenou dovnitř komory. Ta je oproti dřívějším dobám shora otevřená – původně zde ležel velký placatý šutr, kryjící celý prostor. Takže teď si oba mohli stoupnout. Zbytek jejich snažení pozoruje z důstojného odstupu.
Jak je to zde obvyklé, opatství je ruina, ovšem velmi dobře zachovalá:-)). Jako mnoho jiných, je jeho stav plodem náboženských různic sedmnáctého století a vítězství těch protestantsky orientovaných. Mne osobně ale daleko víc než vlastní stavba osloví její zasazení do města, zahrada opatství a atmosféra místa. Takže si ji dosytosti vychutnávám, navíc i díky tomu, že zde není tak dusno a vedro jako ve městečku. Pěkný je obzvláště kontrast vínově červeného stavebního kamene zdí, šedé žulové podlahy a zeleně koldokola. Takže, docela spokojenost:-).
My zbylí zamíříme na východ po severním pobřeží Cromarty Firth, jednoho z pobočných fjordů toho hlavního, Moray Firth. Protože se nám chce bumbat, papat a i jiné:-), stavíme na chvilku na pusté odpočívce s výhledem na záliv. Dusno přetrvává, nějak se mi chce zdřímnout, tak zastávka na napití a oddech mi přijde více než vhod.
Do městečka Alness (asi uprostřed zálivu) to už je jenom kousek, akurát musíme zmizet z vnějšího obchvatu, k cíli, distillerce Dalmore už nás navedou cedule. Parkoviště je liduprázdné, a nástěnná tabule hlásá, že next visit je až zejtra v deset dopoledne. No jo, je už po čtvrté. Naštěstí, pokladna a prodejna v jednom je otevřena, takže tam vnikneme s prosbou, že jedeme skoro dva tácy přes celou Evropu a bez tý jejich distillerky bychom chřadli, chřadli až bychom uchřadli (© Horác Hogofogo / Limonádový Joe) a jestli tedy by nebyla privátní prohlídečka. Velmi milá paní z kasy bohužel nemůže zajistit prohlídku provozu, nabídne však jako náhradu alespoň prohlídku expozice a shlédnutí videa plus samo panák grátis. OK, bereme, co že nám jinýho vlastně zbejvá:-)).
(viz: http://www.undiscoveredscotland.co.uk/alness/dalmoredistillery/index.html, http://www.scotchwhisky.net/distilleries/dalmore.htm)
Jsme usazeni v projekčním sálku, a sledujeme asi čtvrthodinový pořad, usrkávajíc z přinesených sklínek. Žádný pití, spíše jen přivonění a usrknutí pár kapek, pro vychutnání desetileté singlovky. Joj, to je jiná klasa, než balantýnka z Makra:-)) - koneckonců, zdejší distillerka se může pochlubit nejdražší whiskou v historii, jejich 80ti letá singlovka se prodává butylka bratru za více než osmadvacet talířů v librouchách:-). Navíc, pořad je i zajímavý a vtipný (obzvláště mně rozesměje sekvence s kostkami ledu), takže skoro všechny smysly si přijdou na své. V tomto případě se nedá ani mluvit o konzumaci alkoholu, daleko více o vychutnání a podpoření atmosféry. Navíc, tady neplatí striktní nula, že…
Závěr dne nese se v poklidném duchu, večeří se a pak Bekří plánují jejich zítřejší separaci a odjezd na Orkneje. Dopíjíme zbytečky, abychom zítra s sebou netáhli zbytečnou zátěž, poklafeme, probereme zítřejší itík zbytku spolčenstva a ještě za světla zalézáme.
Trasa: Sunnyside, Inverness, Foyers, Fort Augustus, Urquhart Castle, Cannich, Beauly, Maryburgh, Alness, Inverness, Sunnyside
Ujeto: 272 km
Tank: Great Glen Trading Centre 13,85 l 13.84 Ł
