Středa, 14. 6. 2006
Vstáváme do prosluněného „prázdninového“ dne, času do odjezdu busu je celkem dost na poklidnou snídani i obsáhlejší hygošku.
Bus nás posléze donese až do samého centra před místní poštovní úřad, kde je jakási obdoba pražské Lazarské (pro vidloše a řepíky – místo, kde se v matce měst stýkají všechny noční tramvajové linky), a odkud odpoledne zase odjedeme zpět. Zde vyhledáme nejbližší odpolední spoj, uložíme jej do memory, a poklidným tempem vyrazíme na prohlídku (viz: http://www.inverness-scotland.com/, http://www.castles.org/Chatelaine/INVERNES.HTM, http://www.visitscotland.com/aboutscotland/explorebymap/highlands/inverness/).
Na nábřeží se naše cesty rozdělí, Tesařovi se vydají směrem na hrad, my ostatní zamíříme přes historický most na levý břeh řeky Ness. Počasí přeje, město se koupe ve slunečním přílivu, takže podívaná a focení je vynikající. Hodinku a půl strávíme procházkou nábřežími, k jejímu konci zapadneme do krámu se „skotskými reáliemi“, od obligátních kiltů, přes šperky a plédy až po cokoliv, co má na sobě alespoň něco ze skotské historie či symbolů. Pravda, takový trochu lapač na tůristy, ale když je to skotský, tak proč se tam nejít podívat. Každý si samo něco odnese, já přemýšlím, co by asi tak Janě udělalo radost. Pléd, jo, ale balík je to objemný a vláčet ho na Ká by byl vopruz. Sukně, OK, ale co když nebude pasovat, Janiny míry neznám a v ruce nemám, takže mínus. Nakonec padne volba na místní odrůdu dámského kloboučku, Jana pokrývky vlasů má ráda a nosí je, a já si výběr nechám schválit přítomnou zástupkyní druhého pohlaví. Takže dárek je vyřešen:-))… Zbylý čas do společného oběda strávíme rychlým výstupem na předhradí a krátkou prohlídku města z ptačí perspektivy.
Tu společně s Bekrama strávíme prohlídkou místního shopping centra a následnou návštěvou jeho viktoriánské předchůdkyni – vzorně zrestaurované a opět sloužící svému účelu. Můžu říci, že tahle část invernesského exkurzu se mi moc a moc líbila, staré časy v ostrovním pojetí, to je moje:-)). Další spoj už opravdu jede, ale místo klasického městského busu se dostaví dálkový zájezďák, zřejmě nouzově nasazený na příměstskou linku. Asi to je opravdu záložní stroj, už postarší a v nepříliš dobrém technickém stavu. Řidič se s ním dost pere hlavně při řazení, a výkon motoru ve stoupání taky moc nedostačuje. Ale, až tak nás to mrzet nemusí, hlavně že jedeme.
Vysazeni jsme podle lístků o stanici dříve, což moc nevadí, neb zastávky jsou dost u sebe a jdeme pěšky necelých deset minut.
Je lehce po páté, když přistaneme u našich stanů. A co dál? Po pravdě, mně osobně se po hutném obědě a vypitých pivkách moc nikam nechce, takže jsem pevně rozhodnut si dnes na mašinu nesednout. Ne tak Bekří a Svóza, ti se projeví jako kovaní motorkáři, kteří si prostě musí prásknout heftem, ať se děje co se děje:-)). Protože jsou obdivovatelé historických památek, rozhodnou se navštívit nedalekou prehistorickou památku Clava Cairns, kamennou mohylu, hrobku či tak něco. Cedulí k ní jsme si všimli ráno cestou busem.
Večer už se nese v tradičnějším schématu, tedy vaření večeře a následné potlach a popíjení toho, co má každý k dispozici. Ještě za světla zalézáme k chrupanci.
Trasa: Inverness a zpět
Ujeto: něco mil busem
Tank: sem tam nějaké pivko
