Pondělí, 19. 6. 2006
Po včerejší přeci jen náročnější etapě si dáme trochu delší spánek (moc kiláků nás dneska stejně nečeká) a z kempu vyrážíme až deset minut před desátou, pěkně v klídku.
Dnešní etapa je cele zasvěcena východnímu pobřeží, když konec jsme si naplánovali někam severovýchodně od Edinburgh na území starobylého království Fife, jednoho z prvních takových útvarů na skotském území.. Pomalu už se odjezd blíží, za tři dny se naše skotská anabáze zakončí a odebéře se do mlhavých vzpomínek. Tak, teď ještě si ty zbývající dny užít.
Nejkratší cestou přes Lochton míříme do Stonehaven, prvního většího přístavu jižně od Aberdeen. Jakmile silnička opustí vrchovinu a před námi se rozevře hladina Severního moře, mraky zmizí a příbřeží je mohutně prozářeno dopoledním sluncem. Fajne…
Jelikož zřícenina Dunnottar Castle (viz: http://www.castles.org/Chatelaine/dunnottar, http://www.undiscoveredscotland.co.uk/stonehaven/dunnottarcastle/) leží hned na jižním výběžku stonehavenské zátoky, ani se pořádně nerozjedeme a už odstavíme mašiny na malém parkovišti nahoře na pláni útesu. Odtud je to necelý kilometr šourem. Takže připoutáme helmice k mašinám a vyrazíme. Polední slunce docela pere, takže při šplhání po přilehlých skaliskách se docela orosím, jsa přeci jen v plné motozbroji. Okolí zříceniny je bohaté na skalnaté útesy, průrvy a fjordy, kde se někde dole u hrany příboje občas objeví malá romantická pláž. Bejt tady nalehko, klidně bych se dolů vydal, takto navlečen si ale dozajista impozantní pohled odpustím. Spolčenci jsou téhož mínění, takže obdivujeme siluetu hradu pouze z horní hrany útesů.
Naše další cesta nás vede přímo podél břehu, na jih. Před Montrose nás slušně zmáčí prudká bouřková přeháňka, která se přihnala odkudsi z vnitrozemí. Naštěstí, jak přišla, tak odešla a po čtvrthodince už zase svítí soncna.
Poledne se už dávno přehouplo do odpoledne, a útroby se začínají připomínat, že by jako chtěly býti zaplněny. Za Montrose se po levé ruce otevře rozhled na nádhernou rozlehlou písečnou pláž v zátoce Lunan Bay, a po chvilce pátrání a bloudění místními komunikacemi, kolem hnoje a tak, nalezneme cestu na přírodní parkovišťátko za příbřežní dunou, i s lavičkami. Jako stvořeno pro prostý, leč výživný a chutný motorkářův piknik. A tak se každý se svojí krmí rozložíme do voňavé trávy a ve slunném odpoledni vše s chutí zdlábneme.
První na řadu přijde HMS Unicorn, neb kotví ve Victoria Dock, ležícího hnedle vedle směru našeho příjezdu po A92. Přilehlé parkoviště přijme naše stroje, a nás pohltí první paluba zakotvené lodi. Její historie není bohatá na bitvy a střetnutí, neboť období od konce napoleonských válek (kdy vznikaly fregaty této řady) až po nástup páry a oceli do válečného námořnictva bylo nebývale mírové - tedy co se námořních válek týká. Poté sloužila jako výcviková loď, v meziválečném období byla odstrojena a sloužila až do šedesátých let jako ubytovací. Poté měla být vyřazena, ale díky soukromé iniciativě ji posléze RN předalo civilnímu sektoru (viz: http://www.frigateunicorn.org/).
Do prohlídky lodi se dám jen já a Johnny, pro Zdendu a Jiříka tohle není až tak zajímavé, takže se uvelebí hned vedle pokladny u stolu, objednají si pitíčko a vyčkávají, než se ti dva opět vynoří z hlubin podpalubí.
Prohlídka nabídne nejenom "obvyklé" dělové paluby a ubytovací prostory námořníků a důstojníků, ale zavede zájemce až do prostoru kýlu, kde je možnost si prohlédnout původní dřevěnou konstrukci, nyní tedy skoro dvě stovky let starou. Tady tedy je možno vidět to, co například u HMS Victory v Portsmouthu nebo třeba u Vasy ve Stockholmu možné není. Takže pro mne, fandu pro cokoliv technického, to rozhodně nejsou vyhozené libry. Chápu ovšem taky, že tohle není šálkem čaje pro každého. Jo, a na závěr jsem si čaj dal u pokladny taky!
Co teď? Než si najdeme "ten poslední" skotský kemp, navštívíme nedaleké univerzitní městečko St. Andrews, kde kromě jiného má být i rozsáhlá (a jak jinak, rozpadlá) katedrála, tedy něco pro na Unicornu pauzujícího Jiříka.
Do St. Andrews to není daleko, těsně před městem míjíme další bázi RAF, Leuchars (viz: http://www.leuchars.raf.mod.uk/, http://www.undiscoveredscotland.co.uk/leuchars/rafleucharsairshow/index.html, http://www.leucharsonline.co.uk/). Inu, východní pobřeží bylo jak za války horké, tak i studené, frontovou linií královského letectva.
Ve městě zaparkujeme hnedle na hlavní třídě, na dohled od katedrály, jejíž dosud stojící věž je nám vodítkem a ukazatelem. Dáme si sraz v půl osmé, a pak už rozchod a je to na každém jednotlivě.
Sídelní město království Fife hrálo důležitou úlohu v historii Skotska. Byla zde založena roku 1413 nejstarší skotská universita (a třetí nejstarší na ostrovech), a také zde dostal své základy i tradiční skotský sport, golf. Už jen tohle mu dává nesmazatelné místo v pořadí důležitosti a atraktivnosti, zdejší universitu zhusta navštěvují i potomci high snobiety:, například v současné době tu své studentské dny tráví i princ Harry. Mne ale nejvíce zajímá město jako takové (viz: http://www.st-andrews.ac.uk/ http://www.saint-andrews.co.uk/staindex.html http://www.standrews.co.uk/).
Nejdříve zamířím samozřejmě ke katedrále. Ta stojí uprostřed bývalého a částečně i stávajícího hřbitova, a když stála, tak musela být velmi význačnou dominantou. I dnes, obzvláště za jiskřivého a průzračného podvečera a dlouhých stínů, zaujme, a strávím zde velmi příjemnou půlhodinku mlčenlivou procházkou mezi hroby a zbytky staveb.
Od katedrály je to jen pár kroků a ocitnu se na příbřežní stezce. Ta nabízí bohaté výhledy na odlivem odhalená černá skaliska, přes ně do moře ční výběžek se siluetou st.andrewského hradu, respektive jeho zbytky. Dokonce je tu i ve skalách vytesaný bazén, který je vždy přílivem naplněn čerstvou vodou, a za odlivu se pak mohou vycachtat i ti, které odradí dorážející příboj. Pomalu se šourám po stezce, vychutnávám výhledy na moře a pobřeží, stejně jako na frontu pitoreskních příbřežních domů a domků. Moc se mi to tu líbí, takže tu utratím další kousek z vyhrazeného času. Jeho zbytek pak věnuji prohlídce hradu zvenčí (dovnitř už čas nedovolí, je zavřeno, a pak se pomalu odsunu úzkými uličkami k motorkám. Jsem zde první, ale za pár minutek se objeví další a jsme opět kompletní. Ještě se odvezeme o kousek dál k místnímu miniTESCU a doplníme potřebné suroviny, aby bylo večer co vařit a čím si zachlastat.
Nakonec poslechneme ceduli na odbočce do zátoky Largo Bay, která slibuje kemp i pro stanaře. Pár kilometrů místní silničky nás dovede až na břeh, kde se zprava doleva rozkládá obrovský kemp. No, přívětivé to tu moc není, samý karavan a jen pár stanů, ploché a beze stromů, navíc tady docela slušně táhne od moře. My totiž máme s větrem své zkušenosti, a to ještě dosti čerstvé. Očicháme recepci, navíc taky nejsou nejlacinější, takže zvažujeme a rozvažujeme. Verdikt nakonec zní - vracíme se a pokusíme se něco nalézt, taky je možné že jsme něco přehlédli.
Takže se vrátíme na hlavní a jedeme opačným směrem, sledujeme cedule a příznaky, ale nikde nic. S dlouhým nosem dorazíme zpět do Crail, kde si naštěstí povšimneme malé cedulky hnedle za náměstíčkem, která při jízdě opačným směrem není prostě vidět. Ukazuje kamsi za město k mysu Fife Ness, tak ji poslechneme. Účelovou komunikací sjedeme na pobřeží, kde je mezi skalisky vklíněn malý kempík. Na první pohled daleko přívětivější než to letiště v Largo Bay, zde klidně zůstanu, pokud možno. Chvilku trvá, než se odkudsi vyhrabe něco jako správce, který nás vzápětí dorazí cenou kolem patnácti poundů za osobu a noc. Protáhneme ksichty, a asi je to vidět, neboť po chvilce přichází s cenou opět patnáct, ale už na uvažované tři noci a "ohne kvittung" jak by řekli germánští skorobratři. Na to česká spořivá duše chytne na první šlápnutí, takže slovo dá slovo, shromáždíme bankovky a přejdou pěkně z ručky do ručky. Že bychom natrefili na skotského "zanďoura"? Ale co, naše starost to není, jsme vpuštěni a ihned nacházíme slušné místo hnedle za sanitárním blokem. Všude kolem místa hafo. Sauchope Links Caravan Park se to tady jmenuje (viz: http://www.ukcampsite.co.uk/sites/details.asp?revid=3185&map=on) a ještě jednou - líbí se mi tady.
Rychlou SMS jsou informováni Bekřííí, v současné době na cestě ze severu, jsou již prý nedaleko a za chvilku mají dorazit. My tenhle čas věnujeme posledním zápichům kolíků do posvátného skotského huňatého trávníku, a za chvilku už naše sídélka stojí. K vaření využijeme závětří umýváren, skoro nikdo sem stejně nechodí a tak jsou prakticky naše. Po večeři je využijeme plně k účelu, za kterým byly postaveny, a pěkně si v horké vodě porochním.
Ještě chvilku poté posedíme v závětří při nějakém tom plechovém pivku a rozjímání nad blížícím se koncem dovolené, poté si upřesníme, co a jak zejtra a odebéřeme se do hajan ,
Trasa: Aboyne, Stonehaven, Dunnottar Castle, Montrose, Dundee, St. Andrews, Crail, Largo Bay, Crail
Ujeto: 211 km
Tank: nic
