Zbytečně si tady nebudu cintat triko. Koneckonců, mnohé už bylo vyřčeno ve výše uvedeném popisu naší cesty, taky mne už nebaví se dalekosáhle rozepisovat, a ten, kdo dočetl až sem má právo na rychlý konec:-)). Zkusím tedy stručně:
Především, jsem rád, že jsem to všechno přežil bez ztráty kytičky a důstojnosti. Jak jsem už uvedl, docela jsem měl z návratu na „superdlouhou“ dovolenou bobky, a kupodivu, i když jsem byl mírně hendikepován nehodou dva dny před dovolenou, vše proběhlo bez rušivých momentů. Opět excelovalo (samo z mého pohledu) stárnoucí, ale stále plně funkční, Káčko. Ideální mašina pro mne na dlouhé cesty, na tomhle názoru trvám, i když nyní část mých sympatií se přesunula na (také postarší) dvouventilové GS. Tož, všechna čest a dík, a to občasné zakouření po startu jsem si (dodatečně zjištěno) částečně způsobil sám, neb jsem při výměně trochu překročil hladinu. A občasné čoudnutí při startu z bočního stojanu je vrozenou vlastností nejstarších Ká, olej mi za celou dovolenou neubyl ani o kapku.
Výbava taky vyhovuje, samo dvouprutový vysoký stan má své limity ve vichru, a letos si na ně hrábl. Pakliže budu mít v úmyslu jezdit dále do větrných krajin (jako že na severu fučí skoro všude), tak zřejmě budu muset začít uvažovat o geodetickém stanu, tří a více pruťáku. Na podzim jsem trochu po nich koukal, ale zase jejich jedna nevýhoda pro nás – jsou dost nízké, a při našem věku se shýbat je čím dál větší problém. Uvidí se.
Spolčenství. I tady jsem odjížděl s trochou nejistoty v duchu, přeci jen, nikdy a nikde jsem s nimi nebyl, nejdelší vejlet byl kdysi s Jiříkem do Sorbola, ale to se nepočítalo bo nás jelo hafo a na krátko. Navíc, jel jsem sám bez opěrného sloupu v podobě Jany. Měl jsem obavy z přeci jen lehkého věkového rozdílu. Ty se naštěstí nepotvrdily, daleko více nás „rozdělovaly“ přeci jen odlišné zájmy a aktivity. To se díky koncepci dovolené vyřešilo, kdybychom putovali společně, asi by bylo hůř. Takže, děkuju jim, že staříka vzali s sebou.
Kdybych si ale chtěl zaprorokovat, tak si myslím, že v letošní sestavě už se asi nikdy na nějaké té dovolené nesejdeme. Důvodů je podle mne povícero. Jednak ty ryze soukromé, potažmo rodinné, a pak, věk a s ním spojená schopnost dalekých motorkových cest bude v naší rodině hrát stále důležitější a omezující roli. Moc motodovolených už prostě před sebou nemáme, to je syrová a ničím nepřikrášlená skutečnost. A tak, než Johňáci (a možná i Bekří…) vychovají potomky, my s Janou budeme jezdit na dovolené autem, na kolech, vlakem, lodí a tak, ale už asi ne na mašině. Jiřík si myslím splnil sen vidět něco starobylých ostrovních památek, a zdá se mi, že jeho přirozenost jej příště potáhne na slunný jih. Docela bych byl překvapen, kdyby zatoužil ještě někdy po sychravém Skotsku.
Ále, konec nemá bejt smutnej a pesimistickej. Takže musím než jen pochválit počasí. Přálo nám do sytosti, a těch pár, opravdu jen pár nepříliš vydařených dní lze brát jen jako úlitbu poloze navštívené země. Víceméně, když to sesumíruju, tak nám propršely tak dva dny, možná dva a půl, což je na třínedělní pouť vynikající score. Přeháňky samo nepočítám.
Viděli jsme toho dost, zažili ještě více. Jasně, dalo by se po Jindřichově způsobu lítat napříč Skotskem „from dawn to dusk“, ale, podle mýho je líp vidět míň, ale pořádněji, a mít i čas na zažití navštíveného. A popravdě, večerní pokec se souputníky o všem a o ničem patří rozhodně ke kladům společně prožité dovolené. Čehož jsme si užili hafo, tedy až na Ladu, která večer zhusta preferovala sudoku:-)).
Takže, když vše vložím do váčku, zatřepu a vytáhnu výsledek, vychází mi, že dobré dílo se podařilo. Mělo jen kaz jediný – chyběla mi tam Jana. A proto jí, jen jí, patří můj závěrečný upřímný a neustávající DÍK!!!

JiB

Dopsáné o posledním adventním týdnu LP 2006

No a na závěr - malá statistika:
Ujeto km: 5594
Tankováno l : 274
Průměr: 4,9 litnů na 100 km